Středověké město Svitavy
Na samotné hranici východních Čech v mírně zvlněné krajině Svitavské pahorkatiny leží město, jež patří k nejstarším městům svého kraje. Středověcí osadníci založili kdysi dávno u brodu přes říčku malou ves, která se během staletí rozrostla do mnohotvárných podob - od středověkého města až po kulturně hospodářské centrum okresu.
Svitavy - město, kde v současnosti žije na 18 tisíc obyvatel, začalo psát svoji kroniku ve 12. století. Premonstrátští mniši z Litomyšle založili někdy v polovině tohoto století v těsné blízkosti kupeckých stezek, osadu s kostelem, jež dostala jméno podle řeky Svitavy.
V polovině 13. století přišli do svitavských lesů němečtí osadníci, které povolal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka.
Již v roce 1512 se objevuje zmínka o cechovním hospodaření ve Svitavách připomínkou cechu kovářů. Dalšími doloženými cechy byli ševci, tkalci, kožešníci a hrnčíři, kteří provozovali své živnosti na území města. Ti všichni tvořili podstatnou součást období XVI. století, tedy období "zlatého věku" Svitav.
Revoluce roku 1848 přinesla městu osvobození od olomoucké vrchnosti a vytvoření okresního hejtmanství v Moravské Třebové. V té době ve městě žilo 4 431 osob a počet obyvatel se neustále zvyšoval, růstu nezabránila ani válka prusko-rakouská v roce 1866.
Konec století je příznačný pro nezištnou podporu bohatých svitavských podnikatelů, z jejichž darů vznikaly potřebné instituce - starobinec a sirotčinec, nemocnice, školy a veřejně prospěšná zařízení. Klenotem Svitav se stala knihovna, kterou nechal vystavět svitavský rodák Valentin Oswald Ottendorfer, jenž patřil k uznávaným politikům New Yorku. Z jeho darů a za jeho přítomnosti byla knihovna s čítárnou otevřena, aby ve svých depozitářích skrývala na 25 tisíc svazků a zařadila se mezi největší německé knihovny v českých zemích. Období počátku 20. století je ve znamení národnostních konfliktů, pro které bylo v dvojjazyčných Svitavách vhodné prostředí.